Prosinec 2017

Za dveřmi

6. prosince 2017 v 15:35 Aupair
Na zastávku do Petersfieldu pro nás přispěchal Land Rover. Vystoupil náš "boss"- nebo jak píší aupaiři "host dad". Menší, obyčejný chlapík s úsměvem na tváří, na první pohled sympaťák. Nejhorší bylo, že jsme mu nerozumněli ani obyčejné "how are you?" ..má totiž skotský přízvuk..takže v autě se rozhostilo ticho a my se dívali přes okýnka auta do černočerné tmy a snažili se rozpoznat nějakou přírodu, nebo objekty..
Přistavil u nějaké chaloupky, paní domácí- 37 letá, usměvavá bruneta, příjemná, s jedním okem hnědým a druhým zeleným (já to nikdy neviděla, tak jsem na ni zírala skoro s otevřenou pusou- CHUDINA :D ) už nás čekala u branky i s nejstarším synkem, který se zdál na osmiletého rozumným, až moc poslušným.. (jo, to jsme si dlouho mysleli). Oba nás vroucně objali, vzali kufry a ukázali nám, kde budeme rok bydlet.
Cestou ke dveřím jsme se smáli, povídali si.
Najednou se smích změnil v ticho, když otevřeli naši noclehárnu...
Já jsem se podívala na Staňu, Staňa se podíval na mě. Podívali jsme se dovnitř a nestihli jsme ani nic říct a už nám vysvětlovali kde co je... (haha, too, že je tam lednička a mražák vidím taky...) Všechno bylo staré, malé, táhlo to starobou, jako když vlezete k babičce do skříně. Vlhké, popraskané zdi, stará okna, která protahují, podlaha, která se odlepuje, (vlastně ona ani nalepená není) tři staré radiátory, které nehřejou (takže když to teď píšu třepu kosu pod dekou, s čajem v ruce u elektrického miniradiátoru- k čemu se také váže příběh..) ... kuchyň, ve které nejsou žádné schopné hrníčky, pánvičky ani hrnce (já jsem bordelář ale tohle bylo i na mě moc..)

v ložnici postel připománající sáně Mrazíka.
V "obýváčku" pohovka, ze které světe div se (ne)trčí pružiny a starý malilinkatý kamínka, které nefungujou, ale jsou tu proto, aby tady táhlo ještě víc..
V koupelce vano-sprcha, co pamatuje ještě majitele před původními majiteli.. fuuuuu....A na chodbičce dveře s tou dírou na dopisy, která tam není na dopisy, ale pro děcka, aby jí nás mohly špehovat..
Nejhorší je, že si člověk vždycky něco nějak představuje.. Nebarvila jsem si to jako nějakou nádhernou vilu nebo moderně zařízený domek, ale úplně obyčejně, útulně. A tak si od té doby radši nechci už představovat nic :D člověk je vždycky akorát zklamanej :D ...byla jsem zaseklá a fakt jsem nevěděla co jim na takové bydlení mám říct..
Byli jsme tak unavení, že jsme si nestihli ani postěžovat si navzájem, osprchovali se a lehli do "Mrazíkovské" postele a ...čekalo nás další "překvapení" v podobě zvuku ..nebo spíš ŘEVU vojenské helikoptéry, které tady létají tak nízko, že si myslíte že přichází třetí světová....každý večer ...dobrou noc...

Na druhý den, nám ukázali pozemek kolem a kolem. Ohromnéé "panství", nevěřili byste..
Jezírko s kačenkama a skleník s cuketama a několik ovocných stromů.. a támhle les, a támhle koně, a tady ještě domeček, co pronajímají někomu... a tenisový kurt !.. a všude místa a místa.. a bazén a posilovna..
Pyšně na vše ukazují a jde vidět, že jsou na sebe hrdí..
My vidíme : velký, rozpadlý barák s odpadama na houby, pod stromy hromada shnilých jablek, skleník, ve kterém žijou akorát pavouci a nikdo tam nechodí... bazén, který jim od začátku nefunguje - takže se z něho stal spíš žabinec.
Rybníček je stará žumpa, kde plavou tři chudiny kachny, které později i tak sežrala liška..( buď jim země lehkáá )..Tenisový kurt plný listí, rozervanou sítí... a posilovna ? Pokud říkáte holé místnosti, kde doprostřed umístíte orbitrek - posilovna? Budiž.
Pak jsme zjistili, že tady vlastně nemáme ani signál a ani wifinu..Takže budeme odstřihlý od světa, jupííí!!!
A tak jsme mysleli, že hned ten týden pojedeme domů...ale asi nejsme máčky. Nejhorší je to skousnout a přetrpět ty těžký chvilky a pak už to nějak vždycky jde...a vlastně si uvědomíte a vážite si pro nás už "samozřejmých" věcí jako je teplá voda, teplo celkově, signál, internet...ani nevíte jak já se raduju, když nám jedou radiátory..:D Člověk si zvykne na všechno a dokáže překousnout i horší věci..
Teda, to jsem si myslela do té doby, než tady nezačal řádit bubák !
Tak se na Vás zase příště těšííím berušáci :-) :-P mějte hezký den a s úsměvem ! A pamatujte, nikdy není tak hrozně aby nemohlo být ještě hůůř (říká se to tak nějak, že ? :D ) dozvíte se příště !:)