Komentáře

1 Rámen-chan Rámen-chan | Web | 21. července 2017 v 13:34 | Reagovat

Ahoj :) ja tiež trpím chronickou spánkovou paralýzou.. najprv som si to nevedela vysvetliť, len ma to hrozne štvalo, lebo som sa potom bála ísť spať. Ale mala som to raz za čas. Neskôr som zistila o čo ide ale aj tak som sa o to moc nezaujímala.. Keď som mala myslím 16 rokov, tak sa to začalo stupňovať, mávala som spánkové paralýzy aj 3krát do týždňa. Trvalo to tak pár mesiacov. Bála som sa zaspať, iba som ležala na posteli a čakala kým doslova neodpadnem od únavy. Odvtedy, ak spím sama, nedokážem spať potme, vždy musím mať zapnutú lampičku. Teraz mám skoro 21, priateľa, ktorý nanešťastie býva dosť často svedkom mojich nočných divadiel.. Naučila som sa aspoň vydávať nejaké náhodné zvuky, väčšinou sa snažím kričať o pomoc, ale vydám iba také smiešne slabé "o-mo" xD
Najhoršie je, že spánková paralýza si nevyberá čas. Je jedno, či je noc alebo deň.. Mávam teraz spánkové paralýzy tak 1-3krát do mesiaca. Vídam postavy v roku izby, pod stolom alebo stojace rovno nado mnou.
Väčšinou je dôvod spánkových paralýz stres a depresie. Čítala som, že proti tomu je dobré spať na boku, nie na chrbte. Funguje to tak na 75% :D mávam to aj keď spávam na boku, ale menej. Akonáhle zaspím omylom na chrbte, moja spánková paralýza je istá. Nedávno sa mi stalo, keď som bola u priateľa, že som v noci dostala zase spánkovú paralýzu, priateľ ma zobudil ale hneď ako som zaspala tak som ju znovu dostala a tak sa to zopakovalo asi 10krát. Bola som zúfala, vystriedala som všetky možné polohy a nič nefungovalo, zaspala som, automaticky prišla spánková paralýza.. celú noc. Najviac mi bolo ľúto priateľa :D ktorý kvôli tomu nedokázal spať.. teda kvôli tým mojím ťažko identifikovateľným slovám, ktoré som sa snažila akože kričať xD
Vždy si hovorím, že keď to príde, budem kľudná.. ale nejako sa mi to nedá :)

2 m. m. | E-mail | Web | 21. července 2017 v 13:34 | Reagovat

Já jsem to zažila několikrát když mi bylo kolem 19ti a poprvé to byl obzvlášť hnus, protože jsem netušila, která bije.

Trvalo to věčnost, nemohla jsem pořádně dýchat, všechno kolem mě hučelo a vlastně jsem skoro neviděla, jen před sebou se mi zdálo, že vidím jakýsi stín, co mi seděl na prsou. Nemohla jsem zařvat, napadlo mě soustředit se na prsty rukou (nevím proč by mělo pomáhat soustředit se na nohy :D), na které jsem viděla, a když se mi povedlo s nimi trochu pohnout, najednou to ze mě spadlo.

Pak se mi to stalo ještě asi dvakrát. Nejhorší je, když nevíš, co to je, a fakt si myslíš, že tě napadlo něco nadpřirozeného. Já měla v té době pár kamarádů, co se věnovali studiu "magie" atd. a ti mi tvrdili, že mám zjevně talent na astrální cestování, že jsem se propadla do astrálu a tam mě něco napadlo a nalepilo se to na mě - protože jsem v té době odjela z domova do Anglie a tam se mi to stalo znovu. Tak mi tvrdili, že ta věc šla se mnou. No já byla posraná strachy :-D Dodneška se těm lidem směju a zároveň jsem naštvaná. Když jsem po pár letech zjistila, že to je paralýza, jak to probíhá a že tím trpí tolik lidí, strašně se mi ulevilo. Sice se mi to od té doby už moc neděje, ale to je taky proto, že dělám co můžu, aby se mi to nedělo. A můj spouštěč je ležení na zádech. Nebo když jsem fakt vyčerpaná a chci si dáchnout, ale zároveň nechci, protože se třeba bojím, že na mě někdo přijde (třeba jakoby nemám v tu chvíli povoleno spát, nebo se může stát, že pro mě někdo přijde a bude mě na něco potřebovat...). Když cítím, že to na mě jde a že se nemůžu moc hnout, nebo spíš že jsem v tu chvíli tak unavená, že jako bych měla vypnuté tělo, ale ještě nespím, tak se z toho rychle vytrhnu.

3 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 21. července 2017 v 18:05 | Reagovat

To já měla spánkovou paralýzu asi pětkrát v životě. Zjistila jsem, že to se mi to stane, když usnu přes den a pak se uprostřed noci probudím a opět usnu. To už jsem jen v takovém polospánku. Někdy se proberu do paralýzy. Mě se osvědčilo jen v klidu ležet (stejně se nic jiného dělat nedá) a na nic nemyslet. Uvolnit mysl jako při meditaci. To mi to pak za minutu přejde.  Démoni mě při tom neobtěžují. Nebo se aspoň nijak neprojevují. Kdyby ano, dávala bych si pod postel misku se solí.

4 Eliss Eliss | Web | 21. července 2017 v 18:32 | Reagovat

Je moc dobré že se tomu nepoddáváš a bojuješ! Mě se naštěstí nikdy nic podobného nestalo...

5 Nauesin Nauesin | Web | 27. července 2017 v 10:36 | Reagovat

Mhmmm ani jsem snad nevěděla, že tohle existuje, je to... zajímavé? Neumím najít pro to dobré slovo, protože ono to je zajímavé z toho druhého pohledu, ale pro člověka, kterému se to děje, to není moc fajn. Takové věci jsem vždycky viděla jen v hororech :D Eh, nevím, co říct, je to prostě zajímavé (zvlášť protože se zajímám o psychologii všeobecně) Už jsem slyšela o hlasech a jiných vidinách, které člověku před spaním říkaly, jak jsou bezcenní a nebo že jim zabijí celou rodinu... Tohle je ale zase něco jiného, takže... nom, tak. Děkuju za ten článek

6 newsfromnature newsfromnature | Web | 29. července 2017 v 0:45 | Reagovat

Já tedy spíše v noci ,,padám ze skály" :-D

7 Lady Lenna Lady Lenna | Web | 29. července 2017 v 19:41 | Reagovat

To se mi stalo nedávno, byl to hnusný pocit :D

8 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 21. srpna 2017 v 22:13 | Reagovat

Ty jo, tak to jsem vůbec nezažila *klepe do dřeva* nebo si to alespoň nepamatuji. Ne, fakt ne. Děsivý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.