Červenec 2017

Spánková paralýza - otrávený život

21. července 2017 v 11:48 deníček
Většina z vás si určitě alespoň jednou spánkovou paralýzu prožila..není to nic příjemného a dlouho se z toho nemůžete oklepat. Já jí trpím už několik let a minimálně každý měsíc mě v noci "navštíví" ..o co vlastně jde ?
Nebudu tady vypisovat nějaké reakce mozku, nejsem žádný vědátor, takže vám "povím", co vlastně vím a jak to u mě "probíhá".
Představte si, že jdete spát, jste totálně vyčerpaní a po chvilce "usnete". ale vlastně doopravdy neusnete -jedna polovina mozku je neustále činná :-D ..
Nemůžete hýbat tělem a aby toho nebylo málo otravují vás nějaký "nadpřirozený síly".
Jedné noci jsem usínala, potom mě "probudilo" propádání matračky, jakoby za mnou někdo přišel spát. Moje tělo leželo nehybně a ať jsem dělala co jsem chtěla nemohla jsem zvednout ani malíček u nohy.
Někdo, tedy přesněji NĚCO mě chytlo za nohu a škublo to se mnou. Cítila jsem jak to má strašně pevný stisk. Sedlo si to na mě a já nemohla ani dýchat..
Takový TEROR se mi zdál nekonečný..Křičela jsem, plakala, prosila ať mě nechá.. snažila se nějak z toho dostat.. Ale čím víc jsem se snažila "probudit" nebo z toho ven, tím víc to bylo horší, tím víc mě to házelo po posteli, pevně drželo, shazovalo na zem..
Už totálně vyčerpaná a vystrašená jsem se opravdu probudila- podívala jsem se na čas- a já "usnula" na pouhých 10minut! Celý tohle nekonečno, doopravdy trvalo deset minut! Nechápala jsem.. a od této chvíle jsem se začala bát chodit spát.
Vyzkoušela jsem různé čaje, pročítala internet, radila se s doktorem, nemohla jsem vidět ani trailer na horor, dokonce jsem se byla poradit i u faráře !... Vůbec nic mi nepomohlo.
Jak šel čas začala jsem si všímat proč se mi to děje- vypozorovala jsem, že "to na mě přijde" když mám pod hlavou hromadu polštářů, když se večer víc najím, když usnu úplným vyčerpáním, když není vyvětraná místnost... Začala jsem si na to dávat pozor a vlastně se ty "návštěvy" zmírnily (teď asi 1x za 2-3měsíce), ale nezmizely.
Trápí mě to doteď a nikdo mi s tím nemůže pomoct.
Četla jsem, že když myslíte na prsty u nohou pomůže to a v tu chvíli to zmizí.. (nechápu proč zrovna prsty u nohou, ale dobře:-D řekla jsem si, že to zkusím.. )

Když mě moje stará známá paralýza zase (asi před 2měsíci) navštívila, řekla jsem si, že to zkusím.. Už mě chňapala za hrudník, posouvala se mnou postel a já koncentrovala všechnu sílu na ty prsty.. TO NĚCO se mi nehorázně vysmálo a stáhlo za ruku z postele.
HMM..Tak prsty asi nic, řekla jsem si.. Přemýšlela jsem, jak to udělat, aby mě aspoň tak nenapadala, a abychom se nějak "domluvily" když už mě furt rozčiluje..
Víte, když už s tím žijete několik let, začne vás to otravovat a vlastně si i svým způsobem nějak zvyknete. Přestanete mít ten strašný strach, protože už to není něco neznámého, ale víte, co se bude dít a proč to tak je..
Naposledy, kdy se u mě objevila jsem si řekla, že z ní strach mít prostě nebudu.
"Tak si pohraj"
"Stejně se probudím"
"Seru na tebe"..
promítalo se mi v hlavě a já byla k tomu, co se děje a co na mě zase zkouší totálně lhostejná.
Bylo mi to uplně jedno ikdyž se snažila dělat opravdu velké bububu, já se jí skoro smála do tváře. ( abyste to pochopili, vidím jakousi černou postavu - nebo ani ne tak postavu, jako nějaký černý flek, který se vypařuje a objevuje jako pára, létá si jak chce a kde chce, někdy zaregistruju tmavý velký ruce, který po mě šmátraj... ) Asi proto máme takový vztah, protože ji "vidím", potvoru :-D
A až teď, po několika letech trápení a strachu ze spaní jsem konečně přišla na to, že nejlepší je smích, lhostejnost, a žádný strach ! Až teď už mě chodí asi jen kontrolovat, a když něco chce, pošlu ji do pryč, nebo ji nechám. Ji to přestane bavit a je ráázem pryč. :-)
Všechno je to v hlavě, lidi.. Nebojte se ničeho a smějte se i na váš největší problém ! :-)


V hlavě

16. července 2017 v 20:03 deníček
Každý máme v sobě několik "osůbek". Znáte to? Jako byste slyšeli mluvit uvnitř vás někoho jiného, nebo né ani tak někoho jiného ale sami sebe, jen trochu odlišného.
Máme několik "hlasů" nebo tváří... Představuji si to jako malinké skřítky, kteří se překřikují nebo se objeví většinou jen jeden.
Jeden je takový andílek,
hodný, snaží se s námi jednat po dobrým a radí nám samý správný, někdy až upjatě mravný věci, které máme dělat.
-"měla bys tu uklidit"
-"nechovej se takhle"
-"měla bys už konečně napsat ten úkol"
Stejně ho ale ve většině případech neposlechneme a do toho mu kecá "Odsouvač", kterýmu se nikdy nic nechce a všechno nechává většinou na poslední chvíli.
-"to počká"
-"máš času.."
-"zítra je také den"
Takový ho skřítka Odsouvače poslechne drtivá většina z násSmějící se řekla bych, že je to uplně ten nejmocnější skřítek, kterýho máme..
Další je takový rebel, ďáblík, který by nám nejradši přikazoval abychom do všeho skákali "po hlavě" a byli takovými nezbednými dětmi, který dělají šílenosti.
-"sjeď na bruslích z toho brutáálně strmého kopce, nic se ti nestane"
-"vem si tu prezentaci, o který vůbec nic nevíš, ale šplhneš si"
-"hoď do toho hracího automatu peníze, určitě vyhraješ"
-"napij se toho alkoholu, bude s tebou sranda"
-"jdi na tu horskou dráhu, určitě ti nebude zle"

A tak nějak ho také ve většině případech poslechneme ale potom si z toho buď vezmeme ponaučení a nebo to uděláme zase Nerozhodný...

Pak je Stydlín, kterýmu je všecko "blbý" a trapný.😀
(- "Nee, tam sama nepůjdu, to je blbýý"
-"Neee, tohle si neoblečuu, to je blbýýý")

Nebo znáte Slzouna ? (především teda ženy :-D ) Který nikdy nemá svůj den, nejradši by se zavřel u televize, pojídal zmrzlinu a chipsy a koukal na smutný filmy, u kterých posmrkuje do papírových kapesníků.
Taky ho hrozně všechno mrzí, všechno řeší a slzy se mu kutálí po obličeji i u reklamy na Kofolu...

Samotář. Ten rád vypadne někam do přírody, daleko od lidí, nebo se jen tak zavře a zamče do pokoje a přemýšlí. O životě, vztazích, filmech, čte si, poslouchá hudbu.. Taky si čas od času vypne mobil a prostě jenom tak si JE..
Noa asi "nakonec" je tady Krášlín, který si všechno přikrášluje a vidí svět růžovými brýlemi. Najednu stranu je hezké si o někom udělat pěkný první dojem, zamilovat se.. potom ale můžeme zjistit po čase, že ten člověk nebo ta situace nebyla zastak růžová jak se na první pohled mohla zdát. Nebo si koupíme šaty, který v kabince zkusíme a zdáme se v nich krásní, koupíme si je ale potom už si je nikdy neoblečeme a zůstávají zahrabaný ve skříni.. Znáte to ?

Tím chci říct, že každý z nás má několik takových hlásků v sobě, různých "osobností" a nejkrásnější na tom je to, že si můžeme vybrat, kterého toho skřítka poslechneme. Máme vlastní vůli, vlastní možnost výběru.. Můžeme být kýmkoliv.. stydlínem, andílkem nebo rebelem ?
A jaký skřítky máte vy ?