Hranice (ab)normalnosti

15. května 2017 v 11:55 |  deníček
Nekdy se dejou veci, ktere proste nevysvetlis. Jasny, najdou se realisti, kteri si vsechno nejak (radoby) vedecky vysvetli.
Ale my, kteri mame (bohuzel nebo bohudik) danou do vinku vetsi fantazii ty realisty proste neposlouchame a vime, ze proste NECO mezi nebem a zemi JE.
Ja mam takovy NECO rozdeleny na dve skupiny.
A to, bud je to skupinka "dobra" -takovych nasich andilku straznych, kteri pri nas stoji a nedaji nas! Takovy zasah nejakyho nevysvetlitelnyho stesti nebo nahod.
Treba- kdyz jsem byla mala hravaly jsme si s kamaradkou na půdě pod strechou. Delaly jsme tam ruzny "pokusy" a bylo to takovy nase kralovstvi detskyho blaznovstvi. Jednou se stalo, ze jsme si tam rozsvitily svicku aby jsme pak neco patlaly s voskem, uz vlastne ani nevim, proc jsme ji rozsvitily.
Ten den na me necekane zavolala mamka, ze jedeme navstivit babicku. Noa svicka samozrejme zustala horet, protoze jsme se rychle spakovaly a vsechno tam nechaly jak to lezi a bezi.
Odjeli jsme.
Mamka se me pocas navstevy zeptala jestli jsme tam nenechaly svitit nebo jestli jsme vsechno vypli ze zasuvek. Samozrejme se mi az pak vybavila svicka, kterou jsme urcite nesfoukly. Pred ocima se mi delaly ruzne desive scenare. Prijedeme a urcite uvidime jenom horici dum. Nebo zadny dum. Nebo bude vsechno zniceny.
Byla jsem jako na trni.
Cestou zpet jsem se trepala a nevedela co bude.
Dojeli jsme a vsechno vypadalo v poradku. Nikde kour, plamen. Oddechla jsem si.
Rychle jsem vysplhala zebrik a sla se podivat jak to vypada se svickou. Nehorela. Byla skoro cela roztekla ale u konce jako by ji nekdo za pet dvanact sfoukl...
Od ty doby se mi stalo az do ted nekolik takovych "stesti v nestesti" nebo proste "nahod".
Od ty doby verim, ze proste u me neco stoji a drzi nade mnou nejaky neviditelny plášť.

Nooooo a druha skupina pak jsou to takovy ty hnusny, temny a skaredy stiny s chlupama a drapkama, kteri nam delaj bububu.
At uz se to deje v nasi hlave, nebo to fakticky.
Ted teda tu strasidelnou historku jo? 😀
Mame hodne starej dum, patri mezi nejstarsi ve vesnici. Nasi ho koupili a opravili.
Tata se na tom chudak nadřel. Chodil tam ve dne v noci.
Noa prave jednou v noci se mu zdalo, ze za nim NECO stoji a pozoruje ho. Otocil se a nikde nikdo (jak jinak ze 😁). Pak jsme se teda dozvedeli, ze v nasem baraku nekdo umrel.
Pozval se pan farar, pozehnal a posvetil nam kazdou mistnost a od te doby byl klid.
Akoraaat mam teda nekdy SPANKOVOU PARALYZU (o tom se rozepisu v dalsich clancich).
A taky nekdy mi hodne sumi v usich jakoby na me nekro v noci dychal, ale uz ai z toho nic nedelam.


Protoze jak muze byt to zly, tak existuje i to dobry.
Ti andilci kolem nas, kteri nas brani a chrani a vsichni jsme v takove nejake bubline, aby se nam nestalo neco opravdu hroznyho. ! Vite jak se to rika..nikdy neni tak hrozne aby nemohlo bejt jeste hur :-) a ze neco mezi nebem a zemi fakticky je. No ne ?

Mejte se a smejte se !
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama