Po (bez)hlavě

25. dubna 2017 v 23:18 |  deníček
Báli jste se někdy udělat krok, nebo splnit sen, protože se Vám odehrávalo v hlavě " co když to bude blbý, co když to nevyjde.. co budu dělat, když to nevyjde?! Mám strach ! Seru na to.. "
Určitě jste něco podobnýho zažili..
Já si tím procházím pořád. Naštěstí moje (rádoby) odvážné já jde do všeho pohlavě.
A vlastně jsem za to ráda.
Přišel den, kdy jsme se s přítelem pohádali. Jako fakt hodně. Já si v zápalu horlivosti, vzteku prostě usmyslela, že odjedu někam do zahraničí. Ať je mu tady smutno, že :-D říkala jsem si.
Prostě jsem si sedla k PC, našla na aupairworldu rodinku a ze dne na den jsem se s nima po skypu domluvila, že za tři týdny odletím. Jo, až takhle jednoduchý to bylo.

Byla jsem čerstvě po maturitě, naskytla se mi zrovna práce paní učitelky v MŠ u nás na vesnici , všichni mě přemlouvali, ať nikam nejezdím, že práci ztratím. Nojó. Pralo se to ve mě. Najednu stranu jsem chtěla zůstat, říkala jsem si, co když už nic lepšího nenajdu ? Co když, co když.. Moje "odvážné" já se ale nedalo jentak odbýt. Už to nebylo jen kvůli tomu, aby si mě můj drahý vážil, ale bylo v tom něco víc. Něco dokázat. Ne ostatním, ale sobě. Nenajít si práci a prostě tady celý život makat..
Prostě jsem se na kecy všech vykašlala a opravdu za tři týdny odletěla do Španělska.
Poprvé letadlem. Poprvé sama. Poprvé bez přítele na delší dobu (3měsíce) Poprvé aupair. A taky mě poprvé někdo "vyhecoval" k něčemu takovému.
Hádejte, kdo bulel na letišti nejvíc "pomstychtivá" já, která si ještě před odlete v duchu říkala "Ať ho to pěkně mrzí, ať mu chybíím, ať ví, že nejsem samozřejmost!" .. Nebo on ? Samozřejmě, že já jsem kňučela nejvíc.. :-D
Vůbec jsem nepřemýšlela nad tím jaký to asi bude, až se s rodinkou potkám, jaký to bude až budu v Madridským letišti přesedat na nějaký druhý terminál, který je několik km od dalšího terminálu. Vůbec jsem ani nemyslela na to, jak se tam domluvím, protože španělci moc anglicky neumí. Nepřemýšlela jsem nad ničím. A to fakt vůbec. Prostě jsem to udělala. Jela. Teda, spíš letěla.

Vždycky, když jsem si nevěděla rady nějak shoudou náhod se mi do cesty přiřítil člověk, který mi poradil. A nebo mi prostě všechno vycházelo.
Ty tři měsíce byly nejkrásnější. Poznávala jsem kus "dalšího" světa. Zažila jsem to, co bych asi těžko zažila ve školce nebo jiným zaměstání.
Víte, je lepší když spoustu věcí nehrotíte a prostě jdete do něčeho úúplně bezhlavě.
Prostě si odemykáme různý možnosti. Ale nesmíme stát na jednom místě. Musíme se posouvat.
Bála jsem se, co bude s prací.. a hádejte co ?! Měsíc před odjezdem mi napsal ředitel o pár vesnic nedaleko, jestli bych nemohla přijmout pozici paní vychovatelky.
Všechno se vždy vyřeší. Nemějme strach. Dělejme i věci bezhlavě. Řešení se najde i bez plánu :-P
Příští zastávka Anglie--> ale to už i s přítelem :-D o tom ale v dalších článcích !
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 26. dubna 2017 v 16:17 | Reagovat

To jsi teda odvážná, já bych na něco takového nikdy neměla :-D

2 bonneris bonneris | Web | 3. května 2017 v 23:37 | Reagovat

Taky jsem se z podobného důvodu sebrala a odjela do Anglie. Bylo to sice jen na dva týdny a nejela jsem sama, ale bylo to z toho samého důvodu. A nelituju toho. Naučila jsem se poradit si v neobvyklých situacích, například když se ztratíš uprostřed Londýna, neumíš číst z mapy, zapomeneš, jak se jmenuje část města, kde jsi ubytovaná a navíc jsi tak trochu namol, protože jsi s kamarádkama testovala rozdíl mezi velkým pivem u nás a mezi pintou piva. A pak najdi cestu dom :D Ale všechny tyhle věci, když se spolíháš jenom sama na sebe tě posunou dál a dodají ti potřebnou sebedůvěru, že zvládneš cokoliv si umaneš. A to je dobře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama