Aupair couple- začátek nového příběhu

13. září 2017 v 14:43 |  Aupair
Tak jsme tu ! V Anglii... po 20ti hodinové cestě busem PlačícíSmějící se
Jak já si ji představovala nádhernou, tak jak z obrázků z učebnice ..a že budu koukat na všechno kolem s otevřenou pusou..
EHM... všechno je vždycky ve skutečnosti jinak než chcete, nebo jak si to plánujete. Proto je kolikrát lepší se na všechno vysrat a prostě nechat nějaké věci ležet a běžet JEN TAK.. Jak sami chtějí..
Londýn.. Tahali jsme dva těžké kufry jak kráva ale prostě jsme se museli podívat kolem ! Bus do cílové vesničky nám jel až za 3 hodiny, tak jsme měli "spoustu" času.
Vykročili jsme z hektického busáku a vydali se po stopách Londýna... uličky stejné, všude kaluže a posprejované anglické baráky.. To jsme v Londýně ?! říkala jsem si... potom jsme se teda po půl hodině dobelhali někde do centra, k Tower Bridgy a TAM.. No.. památky teda jako mají hezký, což o to, ale naše Praha je teda mnohem zajímavější Překvapený..
No, pak jsem si chtěla dát selfiečko u tý červený (kadi)budky abych se pochlubila na instagramu Smějící se ale nějak jsem si všimla, že v ní bylo docela slušně na**áno a v další opodál byl nachystaný nějaký pelech pro bezdomovce...
*NÁDHERA* .. když jsme chodili kolem památek, každou sekundu jsem se ohlédala DOPRAVA, DOLEVA, ZA SEBE... jestli náhodou mě někdo nechce podříznout.. k vozovce jsem postavila radši Standu, a byla jsem připravená, že kdyby nějaké auto najelo na chodník, začnu zdrhat.....
NO, Krásný to VÝLET !

Pak jsme teda dofrčeli do Petersfieldu.. na zastávku dorazil Ed, kterému jsme kvůli jeho skotskému přízvuku nerozumněli ani pozdrav Smějící se.. dovezl nás před obrovitáánský barák, přivítali jsme se s ostatními a ukázali nám náš příbytek....

Jak se otevřeli dveře do tohoto (ehm..řekněme..) obydlí, spadli nám brady až na zem a jen se na sebe lítostivě podívali...
v hlavě mi jen přeletěla myšlenka " proč já husa si vždycky něco nějak představuju" Smějící se
--> jo, bydlíme v takovém menším zahradním domku, kde jsme teda rádi, že jede wifina nebo signál, nebo že se nám nepromenádujou takoví ti švábovití brouci po podlaze...


Takže snad si nějak zvykneme ! Ale je to nový krok ! Nový život! Takže, proč nevypadnout a nezkusit něco nového, že ?!

Takže mějte se hezky, máte se na co těšit, jsem ráda, že to můžu sdílet s váma ! Smějící se
 

Aupair couple - bude boj ?

28. srpna 2017 v 18:40 |  Aupair
A tak se dva lidi nasrali. Řekli si dost a chtěli si jít za svým.
Bydlet s rodiči je občas fakt nesnesitelný, tady v česku s pracovní dobou nám to taky moc nevyhovuje a tak celkově vůbec systém tady...a tak jsme se prostě rozhodli někam vycestovat. (za týýden !)

Anglie asi není úplně nejlepší a nepomůžeme si tak moc.
Ale najednu stranu vypadneme, musíme se naučit spoléhat sami sebe (a taky na toho druhýho, žejo :-D ).. naučíme se líp jazyk, protože v týhle době se už jinak než anglicky nedomluvíme. NOa taky se spolu pokusíme sžít, bez toho abysme nacpali hromadu peněz do bytu.. (docela rozumný, ne ?:-D)
Ikdyž začínám mít fakt bobky, že ho za ten rok společného soužití asi zabiju a uvařím a pak sním, tak se nadruhou stranu fakt těším.
Na jinou zemi, jiné lidi, komunikaci v angličtině a zááážitky a na moje milované útesy, které jsou prostě mým snem VIDĚT. A pak taky na to, okukat život boháčů :-D ...

No, jinak takový "výlet" hezky vyzkouší váš vztah... Mně praskala žilka v hlavě už jen ze společný rezervace ..první letenky, na kterou jsme čekali (podle Stani) že se zlevní... HOVNO :-D za 14dní byla cena z 600 na 1500,- (+cena za zavazadlo a místo..) tak jsme se teda rozhodli, že kvůli většímu zavazadlu a levnější dopravě zvolíme (AU)TOBUS ! :-D jasně, zase jsme teda čekali (nečekaně podle Stani.. chlapi mají vždycky pravdu *mám zkřížený prsty*....) že se jízdenka zlevní...jojo, dneska jsem se teda už nasrala a řekla si že to koupím... začal zase čachrovat s datumama !! Tak jsem psala do Anglie a zařizovala ten jinší datum..(neúspěšně, protože angláni už počítají s tím, že dofrčíme 7.mého) tak jsem se vrátila zpět k rezervaci ..během hoďky byl autobus z Prahy do Londýna plný...TOTÁLNĚ praskal ve švech ! Jediný místa byli úplně na tý velký pětisedačce vzadu uprostřed .. TAK TO TEDA NE ! .. už mi cukalo oko a třepala se mi ruka, že se na to snad vyprdnu ! Zase kvůli němu ! ... Tak jsem hodinu křepčila a vztekala se.. nakonec mi nezbylo nic jiného než zase napsat do Anglie, že je bus už plný a my musíme přijet až o den později... Bylo mi trapně..a cítila jsem se pěkně nezodpovědně !( ZAS KVŮLI CHLAPOVI ! ... )
Tak jsme se teda konečně nějak dohodli a vyrážíme 7mého a 8mého tam budemeee ! Snad to ve zdraví přežijeme a já nebudu mít sto chutí ho vyhodit z autobusu...za plný rychlosti.....na silnici.... :-D

Víte, chci vám jen říct, že si máte jít za svým snem. Ať je jakýkoliv. Jděte si za tím, co chcete... Život je pro ty, co se z něho neposerou..máme tady vytyčený čas, tak zkoušejme, milujme a žijme :-) Žijme teď a tady ! Zkoušejme různý věci, ať už jsou trhlý, bláznivý nebo (ne)možný :-) !

Každopádně Vás budu informovat o dění společnýho soužití v Anglii :-D !

Spánková paralýza - otrávený život

21. července 2017 v 11:48 |  deníček
Většina z vás si určitě alespoň jednou spánkovou paralýzu prožila..není to nic příjemného a dlouho se z toho nemůžete oklepat. Já jí trpím už několik let a minimálně každý měsíc mě v noci "navštíví" ..o co vlastně jde ?
Nebudu tady vypisovat nějaké reakce mozku, nejsem žádný vědátor, takže vám "povím", co vlastně vím a jak to u mě "probíhá".
Představte si, že jdete spát, jste totálně vyčerpaní a po chvilce "usnete". ale vlastně doopravdy neusnete -jedna polovina mozku je neustále činná :-D ..
Nemůžete hýbat tělem a aby toho nebylo málo otravují vás nějaký "nadpřirozený síly".
Jedné noci jsem usínala, potom mě "probudilo" propádání matračky, jakoby za mnou někdo přišel spát. Moje tělo leželo nehybně a ať jsem dělala co jsem chtěla nemohla jsem zvednout ani malíček u nohy.
Někdo, tedy přesněji NĚCO mě chytlo za nohu a škublo to se mnou. Cítila jsem jak to má strašně pevný stisk. Sedlo si to na mě a já nemohla ani dýchat..
Takový TEROR se mi zdál nekonečný..Křičela jsem, plakala, prosila ať mě nechá.. snažila se nějak z toho dostat.. Ale čím víc jsem se snažila "probudit" nebo z toho ven, tím víc to bylo horší, tím víc mě to házelo po posteli, pevně drželo, shazovalo na zem..
Už totálně vyčerpaná a vystrašená jsem se opravdu probudila- podívala jsem se na čas- a já "usnula" na pouhých 10minut! Celý tohle nekonečno, doopravdy trvalo deset minut! Nechápala jsem.. a od této chvíle jsem se začala bát chodit spát.
Vyzkoušela jsem různé čaje, pročítala internet, radila se s doktorem, nemohla jsem vidět ani trailer na horor, dokonce jsem se byla poradit i u faráře !... Vůbec nic mi nepomohlo.
Jak šel čas začala jsem si všímat proč se mi to děje- vypozorovala jsem, že "to na mě přijde" když mám pod hlavou hromadu polštářů, když se večer víc najím, když usnu úplným vyčerpáním, když není vyvětraná místnost... Začala jsem si na to dávat pozor a vlastně se ty "návštěvy" zmírnily (teď asi 1x za 2-3měsíce), ale nezmizely.
Trápí mě to doteď a nikdo mi s tím nemůže pomoct.
Četla jsem, že když myslíte na prsty u nohou pomůže to a v tu chvíli to zmizí.. (nechápu proč zrovna prsty u nohou, ale dobře:-D řekla jsem si, že to zkusím.. )

Když mě moje stará známá paralýza zase (asi před 2měsíci) navštívila, řekla jsem si, že to zkusím.. Už mě chňapala za hrudník, posouvala se mnou postel a já koncentrovala všechnu sílu na ty prsty.. TO NĚCO se mi nehorázně vysmálo a stáhlo za ruku z postele.
HMM..Tak prsty asi nic, řekla jsem si.. Přemýšlela jsem, jak to udělat, aby mě aspoň tak nenapadala, a abychom se nějak "domluvily" když už mě furt rozčiluje..
Víte, když už s tím žijete několik let, začne vás to otravovat a vlastně si i svým způsobem nějak zvyknete. Přestanete mít ten strašný strach, protože už to není něco neznámého, ale víte, co se bude dít a proč to tak je..
Naposledy, kdy se u mě objevila jsem si řekla, že z ní strach mít prostě nebudu.
"Tak si pohraj"
"Stejně se probudím"
"Seru na tebe"..
promítalo se mi v hlavě a já byla k tomu, co se děje a co na mě zase zkouší totálně lhostejná.
Bylo mi to uplně jedno ikdyž se snažila dělat opravdu velké bububu, já se jí skoro smála do tváře. ( abyste to pochopili, vidím jakousi černou postavu - nebo ani ne tak postavu, jako nějaký černý flek, který se vypařuje a objevuje jako pára, létá si jak chce a kde chce, někdy zaregistruju tmavý velký ruce, který po mě šmátraj... ) Asi proto máme takový vztah, protože ji "vidím", potvoru :-D
A až teď, po několika letech trápení a strachu ze spaní jsem konečně přišla na to, že nejlepší je smích, lhostejnost, a žádný strach ! Až teď už mě chodí asi jen kontrolovat, a když něco chce, pošlu ji do pryč, nebo ji nechám. Ji to přestane bavit a je ráázem pryč. :-)
Všechno je to v hlavě, lidi.. Nebojte se ničeho a smějte se i na váš největší problém ! :-)

 


V hlavě

16. července 2017 v 20:03 |  deníček
Každý máme v sobě několik "osůbek". Znáte to? Jako byste slyšeli mluvit uvnitř vás někoho jiného, nebo né ani tak někoho jiného ale sami sebe, jen trochu odlišného.
Máme několik "hlasů" nebo tváří... Představuji si to jako malinké skřítky, kteří se překřikují nebo se objeví většinou jen jeden.
Jeden je takový andílek,
hodný, snaží se s námi jednat po dobrým a radí nám samý správný, někdy až upjatě mravný věci, které máme dělat.
-"měla bys tu uklidit"
-"nechovej se takhle"
-"měla bys už konečně napsat ten úkol"
Stejně ho ale ve většině případech neposlechneme a do toho mu kecá "Odsouvač", kterýmu se nikdy nic nechce a všechno nechává většinou na poslední chvíli.
-"to počká"
-"máš času.."
-"zítra je také den"
Takový ho skřítka Odsouvače poslechne drtivá většina z násSmějící se řekla bych, že je to uplně ten nejmocnější skřítek, kterýho máme..
Další je takový rebel, ďáblík, který by nám nejradši přikazoval abychom do všeho skákali "po hlavě" a byli takovými nezbednými dětmi, který dělají šílenosti.
-"sjeď na bruslích z toho brutáálně strmého kopce, nic se ti nestane"
-"vem si tu prezentaci, o který vůbec nic nevíš, ale šplhneš si"
-"hoď do toho hracího automatu peníze, určitě vyhraješ"
-"napij se toho alkoholu, bude s tebou sranda"
-"jdi na tu horskou dráhu, určitě ti nebude zle"

A tak nějak ho také ve většině případech poslechneme ale potom si z toho buď vezmeme ponaučení a nebo to uděláme zase Nerozhodný...

Pak je Stydlín, kterýmu je všecko "blbý" a trapný.😀
(- "Nee, tam sama nepůjdu, to je blbýý"
-"Neee, tohle si neoblečuu, to je blbýýý")

Nebo znáte Slzouna ? (především teda ženy :-D ) Který nikdy nemá svůj den, nejradši by se zavřel u televize, pojídal zmrzlinu a chipsy a koukal na smutný filmy, u kterých posmrkuje do papírových kapesníků.
Taky ho hrozně všechno mrzí, všechno řeší a slzy se mu kutálí po obličeji i u reklamy na Kofolu...

Samotář. Ten rád vypadne někam do přírody, daleko od lidí, nebo se jen tak zavře a zamče do pokoje a přemýšlí. O životě, vztazích, filmech, čte si, poslouchá hudbu.. Taky si čas od času vypne mobil a prostě jenom tak si JE..
Noa asi "nakonec" je tady Krášlín, který si všechno přikrášluje a vidí svět růžovými brýlemi. Najednu stranu je hezké si o někom udělat pěkný první dojem, zamilovat se.. potom ale můžeme zjistit po čase, že ten člověk nebo ta situace nebyla zastak růžová jak se na první pohled mohla zdát. Nebo si koupíme šaty, který v kabince zkusíme a zdáme se v nich krásní, koupíme si je ale potom už si je nikdy neoblečeme a zůstávají zahrabaný ve skříni.. Znáte to ?

Tím chci říct, že každý z nás má několik takových hlásků v sobě, různých "osobností" a nejkrásnější na tom je to, že si můžeme vybrat, kterého toho skřítka poslechneme. Máme vlastní vůli, vlastní možnost výběru.. Můžeme být kýmkoliv.. stydlínem, andílkem nebo rebelem ?
A jaký skřítky máte vy ?

Andělé

6. června 2017 v 0:02 |  handmade
Věřím v anděly.
Určitě každý máme někde u sebe nějakou postavu, která je sice ukrytá za neviditelnou zdí jiné dimenze, i tak si představuju, že je celá bílá, má obrovská křídla, kterými nás chrání a v noci nás pod ně přikryje. Blažený výraz v jemné bílé tváři, když nám šeptá do uší, jak se máme zachovat v různých-pro nás složitých situacích.
Radí nám a my ji tam uvnitř slyšíme, jen si toho pořádně nevšímáme.
Určitě každý znás má uvnitř sebe hlasy, které mu něco šuškají- uklidňují nás, nebo se nám snaží pomáhat.
Zkuste se nachviličku soustředit a nechte svoje myšlenky plynout.
Jen tak.
Určitě tam toho andílka někde uslyšíte. 😊
--- náramek pro všechny, kteří věří v anděly 😇 nebo mají svého anděla, který utekl z jiné dimenze tady mezi nás-smrtelníky 💝

Smysl života ?

1. června 2017 v 11:37 |  deníček
Vždycky, když mám dlouhou chvíli, nebo vlastně ani nemusí být dlouhá, přemýšlím o smyslu života. Proč tu jsme ? Na co nám byl dán čas? Co kdybychom byli nesmrtelní? Proč tu jsme jen "naskok"? Vlastně se narodíme, pak je nějaká odmlka a zemřem. Můj kluk Staňa říká, že náš čas tady je tak krátký-jak kdyby si vesmír prdnul 😁
A vlastně..když nad tím tak přemýšlím-je to pravda.
Jsme tady opravdu chviličku. A ani tu si pořádně neužijeme.
Jsme zmanipulovaní. Nemůžeme si dělat co chceme. Každé ráno se probudíme, namažeme si rohlík, vypijeme kávu a upalujeme do práce. Vydělat těch pár směšných peněz, na které dřeme jak voli.
Aby jsme se měli líp, vděčíme každé hodině, která je nám dána přesčas...
Jsme v systému. Bez peněz se ani vlastně nevy**rem...
Je tohle v pořádku? Je náš život opravdu předurčený k takovému životu?
......
Co když jsme tady kvůli něčemu úplně jinýmu? Proč máme emoce, myšlenky, intuice, svůj vnitřní hlas? Jsme tak vzácné bytosti a vlastně si to ani neuvědomujeme..
A proč? Protože nějaká partička lidí..(uplně stejných lidí jako jsme MY! ) vymyslela nějaký systém podle kterého máme žít, co máme dělat a jak máme dělat. Čeho se musíme bát a čeho si musíme vážit. Někdo nám takový vêci nasypal do hlavy a po staletí jsme všichni do jednoho zmanipulovaní něčím, co vymyslel NĚKDO, kdo z lidí chtěl udělat nějaké nakopírované roboty se stejným cílem....
..
Dala bych krk na to, že tady kvůli tomu nejsme. Jsme tady si život (u)žít, dělat to, z čeho máme radost, dobrý pocit a v čem vidíme smysl života. Každý jsme jiný, vyjímečný a proto se každý může najít v něčem jiným. Jsme tu proto, abychom poznali lidi, který jsou s námi podobně naladění, kteří jsou nám oporou a rádci. Jsme tady proto, abychom milovali a pomáhali.
Byli a snili.. A takovým naším snem si žili.

Nejsme tady proto, řídit se něčím nebo někým!! Ale řídit se sami sebou a tím co chceme my SAMI.
A smrti se nebojme, ta jediná je spravedlivá.

---> žijte tak, jak nejlépe umíte, žijeme v krušné době, ale NAJDĚME to v sobě! To, čím chceš jednou být a to, o čem chceš snít... Život je tvůj tak žij ho podle SEBE! Jsi vzácná bytost, vždyť jsi z NEBE

Když se nikdo nedívá aneb život (uči)telky

16. května 2017 v 11:08 |  deníček
Jako vychovatelka si prostě musím ''hrát" na toho dospělýho. Na takovýho "vzora" pro děti. Dávat na ně pozor, nemluvit sprostě, pořád je na něco upozorňovat "Neskákej z té lavičky!" "Nekřič tolik" "Nežaluj!" "Nedloubej se v tom nose!!"
Říkat jak je alkohol a cigarety špatný a vůbec je vést k něčemu, co stejně nikdy nebudou.
Tím myslím. Kdo z nás někdy nepoužije nějaký to sprostý slůvko, že?! Kdo nezkusil pivo nebo si nepotáhl z cigára?!

Vždycky když mi přeblikne čas na mobilu z 14:59 na 15:00 a všechny děti uź můžu vyhnat domů a zamčít školu, padá ze mě ta frustrovaná ROLE.
Setřepu to ze sebe jako hromadu z kamením.
Jsem to konečně JÁ. Ta dvacetiletá holka, která se směje, ne ona se nesměje-ona u toho piští a chrochtá a dělá hrozný pazvuky.
Ona si doma pustí i nějaký ten animák a kouká na pohádky, zrovna jako ty děti ve škole.
Použije i nejedno sprostý slovo a dělá strašně střeštěný věci.
Když je letní teploučko brodí se kdejakým potokem nebo třeba žumpou, která se tváří jako potok ale je to prostě žumpa a ona to zjistí až jí smrděj nohy.
Taky někdy obleče psa do starýho panenkovskýho oblečení, protože si z něho chce udělat srandu a kouká se jak v tom roztomile vypadá..

Nebo třeba krákorá v autě u rádia na plný pecky. Ale to vždycky jen když jedu daleko od vesnicí a všude je jen přírida -aby to nikdo nemohl na míle daleko slyšet.
Taky si ráda o nějakým víkendu sedne s přáteli na jedno. Nebo radši na 4 piva. A pak se vám teprve dějou věci.
Občas se mi teda i podaří, že si dloubnu v nose, no. Ale ruku na srdce. Kdo tohle nedělá?!

Když se nikdo nedívá jsme všichni sami sebou, děláme věci na který máme chuť ...a hlavně-jsme každý tak trochu bláázen.

Hranice (ab)normalnosti

15. května 2017 v 11:55 |  deníček
Nekdy se dejou veci, ktere proste nevysvetlis. Jasny, najdou se realisti, kteri si vsechno nejak (radoby) vedecky vysvetli.
Ale my, kteri mame (bohuzel nebo bohudik) danou do vinku vetsi fantazii ty realisty proste neposlouchame a vime, ze proste NECO mezi nebem a zemi JE.
Ja mam takovy NECO rozdeleny na dve skupiny.
A to, bud je to skupinka "dobra" -takovych nasich andilku straznych, kteri pri nas stoji a nedaji nas! Takovy zasah nejakyho nevysvetlitelnyho stesti nebo nahod.
Treba- kdyz jsem byla mala hravaly jsme si s kamaradkou na půdě pod strechou. Delaly jsme tam ruzny "pokusy" a bylo to takovy nase kralovstvi detskyho blaznovstvi. Jednou se stalo, ze jsme si tam rozsvitily svicku aby jsme pak neco patlaly s voskem, uz vlastne ani nevim, proc jsme ji rozsvitily.
Ten den na me necekane zavolala mamka, ze jedeme navstivit babicku. Noa svicka samozrejme zustala horet, protoze jsme se rychle spakovaly a vsechno tam nechaly jak to lezi a bezi.
Odjeli jsme.
Mamka se me pocas navstevy zeptala jestli jsme tam nenechaly svitit nebo jestli jsme vsechno vypli ze zasuvek. Samozrejme se mi az pak vybavila svicka, kterou jsme urcite nesfoukly. Pred ocima se mi delaly ruzne desive scenare. Prijedeme a urcite uvidime jenom horici dum. Nebo zadny dum. Nebo bude vsechno zniceny.
Byla jsem jako na trni.
Cestou zpet jsem se trepala a nevedela co bude.
Dojeli jsme a vsechno vypadalo v poradku. Nikde kour, plamen. Oddechla jsem si.
Rychle jsem vysplhala zebrik a sla se podivat jak to vypada se svickou. Nehorela. Byla skoro cela roztekla ale u konce jako by ji nekdo za pet dvanact sfoukl...
Od ty doby se mi stalo az do ted nekolik takovych "stesti v nestesti" nebo proste "nahod".
Od ty doby verim, ze proste u me neco stoji a drzi nade mnou nejaky neviditelny plášť.

Nooooo a druha skupina pak jsou to takovy ty hnusny, temny a skaredy stiny s chlupama a drapkama, kteri nam delaj bububu.
At uz se to deje v nasi hlave, nebo to fakticky.
Ted teda tu strasidelnou historku jo? 😀
Mame hodne starej dum, patri mezi nejstarsi ve vesnici. Nasi ho koupili a opravili.
Tata se na tom chudak nadřel. Chodil tam ve dne v noci.
Noa prave jednou v noci se mu zdalo, ze za nim NECO stoji a pozoruje ho. Otocil se a nikde nikdo (jak jinak ze 😁). Pak jsme se teda dozvedeli, ze v nasem baraku nekdo umrel.
Pozval se pan farar, pozehnal a posvetil nam kazdou mistnost a od te doby byl klid.
Akoraaat mam teda nekdy SPANKOVOU PARALYZU (o tom se rozepisu v dalsich clancich).
A taky nekdy mi hodne sumi v usich jakoby na me nekro v noci dychal, ale uz ai z toho nic nedelam.


Protoze jak muze byt to zly, tak existuje i to dobry.
Ti andilci kolem nas, kteri nas brani a chrani a vsichni jsme v takove nejake bubline, aby se nam nestalo neco opravdu hroznyho. ! Vite jak se to rika..nikdy neni tak hrozne aby nemohlo bejt jeste hur :-) a ze neco mezi nebem a zemi fakticky je. No ne ?

Mejte se a smejte se !

Náramky pro páry

11. května 2017 v 22:55 |  handmade
Takový ty zaláskovaný.
Prej se to teď nosí. Úžasný Sami s přítelem je rádi nosíme. Jemu jsem udělala z lávových korálků a já mám ty bílý (jsou na fotce) z přírodního kamene. Je fajn mrknout se na zápěstí na hodinky v práci a zahlídnout něco, co nás jakoby " spojuje". Samozřejmě, že láska není o materiálních věcech, ale je to hezký, když se dva nějakým takovým "talismánkem" spojí.
Z radosti pro radost. KDyby někdo chtěl-písmenek a srdíček mám ještě celkem dost ! S vyplazeným jazykem
Cena za jeden : 80,- :-)

Jak jsem se stala Aupair

9. května 2017 v 20:55 |  Aupair
Bylo nebylo...
Jeden krasny den, kdy mi asi uplne preskocilo, nebo me neco osvitilo. Vlastne doted nevim, co to bylo a jak to vubec "prislo" 😁 Aupair jsem chtela byt od zakladky, to jsem ani skoro neumela to slovo vyslovit.
Chtela jsem byt holka, ktera hlida cizi deti, v cizim dome, cizim lidem a je to vzruso.
Divala jsem se na vsechny filmy, od hororu az po romantarny s mladickyma aupairkama a proste to byl maly, velky SEN se stat jednou z nich.
Potom se tento "sen" tak nejak vytratil a prisly dalsi prani a sny, ktere jsem uprednostnila nad tenhle.
Na stredni skole holky zacaly jezdit do "sveta''. Vypravely zazitky, ukazovaly fotky a byly strasne namachrovany, ze byly dal nez ve Slovensku.

Kam dál